2. Hardwarová konfigurace počítače

Počítačová skříň, vstupní a výstupní zařízení, architektura počítačů

Architektura počítače je konkrétní způsob realizace počítače (zařízení na zpracování dat).

Zahrnuje stanovení vnitřní reprezentace dat, operací, které se s nimi budou provádět, specifikaci funkčních bloků počítače a jejich propojení, formát strojových instrukcí.

Vychází z Von Neumannova schématu počítače publikovaného v roce 1945. Toto schéma definuje základní strukturu a principy počítače řízeného programem uloženým v paměti. Moderní počítače z tohoto schématu vycházejí, ale v různých detailech se od něj liší. Tzv. harvardská architektura používá oddělenou paměť pro program a pro data.

Počítač se skládá z procesoru = CPU (central processing unit, je složen z řadiče, aritmeticko-logické jednotky a rychlé paměti malého rozsahu – tzv. sady registrů), vnitřní paměti, vstupních a výstupních zařízení a vnější paměti. Ve vnitřní paměti jsou uložena data, program i výsledky výpočtů. Program se skládá ze strojových instrukcí. Řadič řídí činnost všech částí počítače pomocí řídících signálů, které zasílá jednotlivým modulům a reaguje na stavová hlášení těchto modulů.

Architektura procesoru významně ovlivňuje architekturu celého počítače. Jedná se především o velikost slova procesoru (jak velkou informaci lze zpracovávat), způsob adresování paměti a vstupně-výstupních zařízení, instrukční sadu procesoru, způsob komunikace mezi řadiči vstupně-výstupních zařízení a procesorem a o to, zda existují další zařízení, která řídí přístup k sběrnici.

Sběrnice (bus) je sada vodičů propojujících jednotlivé části počítače. (Systémová) sběrnice se dělí na tři části:

  • datová sběrnice – přenos dat mezi jednotlivými částmi počítače, šířka datové sběrnice se rovná velikosti slova procesoru
  • adresní sběrnice – předávání adresy při adresování vnitřní paměti nebo zařízení
  • řídicí sběrnice – přenos řídicích signálů, např. čtení/zápis, paměť/vstupně výstupní zařízení, signalizace přerušení, akceptování přerušení

Slovo procesoru je největší počet bitů, který počítač při práci s daty zpracovává najednou (zjednodušeně řečeno 8bitový procesor je schopen počítat s čísly od 0 do 2^8 = 256, 16bitový s čísly od 0 do 2^16 = 536 atd.).

Pro zvýšení výkonu počítače se používají počítače s více procesory. Může se jednat o univerzální nebo specializované procesory (např. grafický procesor).

Počítačová sestava je tvořena komponentami, které jsou mezi sebou propojeny:

Skříň počítače (základní jednotka, case) - bedna, v níž jsou umístěny všechny potřebné součástky.

Vstupní zařízení: zařízení určená pro vstup programu a dat.

  • textová: klávesnice, rozpoznávání písma, rozpoznávání řeči
  • s ukazatelem: myš, touchpad, trackpoint, dotyková obrazovka
  • herní zařízení: joystick, gamepad, pedál
  • snímání obrazu a/nebo zvuku: scanner, webová kamera, videokamera, mikrofon, čtečka

Výstupní zařízení: zařízení určená pro výstup výsledků, které program zpracoval.

  • monitor, tiskárna, plotter, reproduktory, sluchátka

Mimo uvedené komponenty může být k počítači připojeno další libovolné zařízení – periferie.

Základní deska, sběrnice (PCI, PCI Express), rozhraní ATA, USB 2.0/3.0

Základní deska (mainboard, motherboard) je základní hardware počítače. Jedná se o plošný spoj osazený potřebnými integrovanými obvody. Hlavním úkolem základní desky je propojit jednotlivé součástky počítače do fungujícího celku a rozdělit jim elektrické napájení, které základní desce poskytuje zdroj. Základní deska umožňuje zapojení procesoru (pomocí patice) a operační paměti. Další komponenty (např. grafické karty, zvukové karty, pevné disky, mechaniky) se připojují pomocí rozšiřujících slotů nebo kabelů, které se zastrkávají do příslušných konektorů.

Nejdůležitější integrované obvody jsou zabudovány v čipové sadě (chipset). Dva čipy se označují jako northbridge (zajišťuje komunikaci mezi CPU, RAM a grafickou kartou) a southbridge (I/O operace, komunikace mezi disky, USB, LAN, audio). Čipová sada rozhoduje o tom, jaký procesor a operační paměť lze k základní desce připojit.

Základní desky existují v různých formátech. Dříve se používal formát AT, kde byl pouze konektor pro připojení klávesnice, a ostatní periferie se připojovaly pomocí kabelů. Nyní se používá formát ATX, kde jsou přímo k desce připojeny různé vstupně-výstupní konektory.

Součástí základní desky je baterie. Jejím úkolem je udržovat při vypnutí počítače nastavení BIOSu a času (datum, hodina) v paměti CMOS. BIOS (basic input output systém) je základní programové vybavení počítače, zajišťuje komunikaci mezi hardware a softwarovým vybavením počítače.

Rozšiřující sloty umožňují připojit k počítači další zařízení. Některá zařízení se do základních desek běžně integrují, například zvuková, grafická nebo síťová karta.

Některé konektory základní desky:

  • interní – nachází se na ploše základní desky, připojovaná zařízení jsou uvnitř počítačové skříně
    • PCI a PCI–Express (nástupce PCI a AGP, není zpětná kompatibilita) – pro grafickou, zvukovou nebo síťovou kartu.
    • ATA (IDE), Serial ATA (SATA), M.2 a U.2 jsou sloty pro připojení pevných disků a vysokorychlostních SSD disků.
    • DIMM sloty slouží k zapojení modulů RAM. Moderní základní deska počítače má obvykle alespoň čtyři sloty.
    • I/O porty jsou zařízení určené pro komunikaci procesoru s okolím: mohou být paralelní (přenášejí několik bitů současně) a sériové (přenos po 1 bitu).
    • AGP – konektor pro rychlé grafické karty, postupný přechod na PCI Express.
    • AMR, CNR – zvláštní sloty pro modemy, zvukové karty, síťové karty
  • externí – se nachází na zadním panelu základní desky
  • video konektory (DVI, HDMI)
  • audio konektory
  • datové konektory (USB, RJ45, eSATA)
  • USB (Universal Serial Bus)
  • náhrada mnoha sériových a paralelních rozhraní, lze připojit všechna možná zařízení, např. klávesnici, myš, externí disk, bluetooth adaptér atd.
  • schopnost připojení a odpojení zařízení za chodu počítače
  • od verze USB 2.0 možnost připojení výkonných zařízení (skenery, tiskárny, externí disky), verze USB 3.0 umožňuje vyšší rychlost připojení a je zpětně kompatibilní, poslední verze USB 4.0 má přenosovou rychlost 40 Gbit/s
  • síťové konektory (LAN)

Procesor (cache, patice, frekvence, počet jader), pevný disk, disk SSD, fragmentace, RAID

    Procesor je hlavní výkonnou jednotkou celého počítače. Adresové a datové sběrnice procesoru mají určitou šířku, která se neustále zvyšuje spolu s vývojem nových generací procesorů (8bitů,16bitů, 32bitů, 64bitů, 128bitů). Tato šířka udává, kolikabitový je daný procesor a určuje, jak velká čísla lze zpracovávat (datový typ integer). Počet jader procesoru značí, kolik subprocesorů je v jednom CPU obsaženo. Procesory se přitom dělí o výpočty a data sdílejí.

    CPU patice určuje rozhraní procesoru. Procesor je tak možné zapojit jen do desky, která jej podporuje.

    Cache je paměť používá v řadičích disků a v procesorech. Ukládá kopie dat z operační paměti a data se pak čtou odtud. Tím s čtení z paměti zrychluje a výpočetní výkon se zvyšuje.

    Frekvence (neboli takt) procesoru se udává v gigahertzech. Udává, kolik výpočtů se provede za jednu sekundu.

    Výrobci procesorů: Intel (procesory Pentium, Celeron, Intel Core), AMD (procesory Athlon, Duron, Sempron, Ryzel), Motorola, SUN, IBM, Macintosh.

    Pevný disk (HDD, Hard Disk Drive) je elektromechanické zařízení pro záznam a čtení adresovatelných dat, paměť o velké kapacitě a s pomalejším přístupem než operační paměť RAM. Používá se v počítačích jako sekundární a záložní paměť. Ukládání a čtení probíhá pomocí magnetické indukce.

    Data jsou na pevném disku uložena v podobě magnetického záznamu. Čtení a zápis dat na magnetickou vrstvu zajišťuje čtecí a zápisová hlava.

    Data jsou na povrchu pevného disku organizována do soustředných kružnic zvaných stopy, každá stopa moderního disku obsahuje pevný počet sektorů. Uspořádání stop, povrchů a sektorů se nazývá geometrie disku.

    Pevné disky obsahují pohyblivé mechanické součásti a jsou náchylnější k poruchám než jiné součásti počítače. Zvláště s běžícími disky je třeba zacházet velmi opatrně. Částečnou ochranou proti nárazu hlaviček do povrchu disku je tzv. parkování čtecích hlav. Při vypnutí disku se automaticky uloží hlavy mimo datovou oblast.

    Solid-state drive (SSD) je typ datového média, který ukládá data na polovodičovou flash paměť. Oproti klasickým pevným diskům neobsahuje pohyblivé mechanické části (menší riziko poškození), má mnohem nižší spotřebu elektrické energie a vyšší rychlost při čtení a je dražší v poměru ke kapacitě.

    Pro jeden počítač lze použít oba typy disků (SSD na operační systém, HDD na data), existuje i SSHD, který kombinuje obě technologie.

    Pro připojení pevných disků k počítači jsou používána různá rozhraní: 

  • ATA (PATA) – jednodušší, levnější, lze připojit dva disky
  • SATA (Serial ATA) - vyšší rychlost (6 Gbit/s), optimalizace datových přenosů, možnost připojování disků za chodu systému, menší rozměry kabelů
  • SCSI - u komerčních počítačů, pro dosažení vyššího výkonu, na jedno rozhraní je možné připojit více periférií, a to i různých typů
  • USB, FireWire, eSATA 
  • rozhraní pro externí disky umístěné mimo skříň počítače
  • přenosová rychlost USB: USB 3.1 až 10 Gbit/s, USB 3.2 až 20 Gbit/s), USB 4.0 verze 2.0 až 80 Gbit/s

Největší výrobci pevných disků: Western Digital, Seagate a Toshiba.

Fragmentace je způsob rozmístění dat (souborů) na pevném disku, kdy se jednotlivé části nacházejí na různých místech disku a volná paměť je tak rozdělena do menších bloků. Může snižovat výkon, někdy může způsobit i selhání celého systému. Defragmentace je změna uspořádání bloků dat na disku tak, aby soubor byl poskládán do jednoho celku. Dobře navržený systém by měl sám hlídat stav fragmentace a v případě, že hrozí selhání, reagovat spuštěním defragmentace.

SMART je technologie, která slouží ke sledování vlastností a chování pevného disku a za určitých podmínek dokáže předvídat selhání pevného disku. Pro zvýšení bezpečnosti uložených dat se používá technologie RAID. Zabezpečení je realizováno specifickým ukládáním dat (prokládání, zrcadlení) na více nezávislých disků, kdy jsou uložená data zachována i při selhání disku. RAID je ochrana před fyzickým selháním disku, nenahrazuje zálohování dat.  

Paměť RAM, ROM, CMOS, základní deska, napájení

Podle toho, zda paměť uchovává informace i po vypnutí napájení, dělíme paměti na:

  • volatilní
  • při vypnutí napájení se informace smaže, polovodičové paměti RWM-RAM
  • Statické – drží hodnotu, dokud je napětí, po přečtení zůstává zachována
  • Dynamické - po přečtení nebo určité době se informace ztrácí, je třeba obnovení
  • nevolatilní
  • informace vydrží vypnutí napájení; tuto vlastnost mají magnetické paměti

Polovodičové paměti RAM jsou rychlejší, ale jsou volatilní a jsou dražší než diskové paměti při přepočtu ceny za jeden bit. Používají se především jako operační paměti počítačů. Slouží tedy k uchování údajů, které počítač potřebuje pro zpracovávání právě prováděné úlohy.

Údaje, které je potřeba uchovat i po vypnutí počítače, musí být uloženy do nevolatilní paměti – obvykle na pevný disk. Jeho nižší rychlost je kompenzována vyšší kapacitou a nezávislostí na napájení.

Z hlediska možnosti čtení a zápisu existují dva základní typy pamětí - ROM a RAM (RWM).

CMOS je paměť s malou kapacitou sloužící k uchování údajů o nastavení počítače a jeho hardwarové konfiguraci (BIOS). Tato paměť je energeticky závislá, a proto je nutné ji zálohovat pomocí akumulátoru umístěného většinou na základní desce, aby nedošlo ke ztrátě údajů v ní uložených. Dříve se pro uložení BIOSu používala paměť typu ROM, dnes je většinou (omezeně) možné ji přepsat (aktualizace BIOSu).

Specifickým typem ROM paměti jsou lisované kompaktní disky (CD) a DVD (i když existují i jejich přepisovatelné varianty).

Typ operační paměti musí odpovídat základní desce. Operační paměť může být složena z jednoho či více modulů. Pro 16 GB RAM tak můžete zvolit jeden 16GB RAM modul nebo třeba dva 8GB.

Pro připojení paměti se používají sloty: 

  • SIMM (Single Inline Memory Module)
  • DIMM (Dual Inline Memory Module) - dva moduly SIMM integrované na jedné desce. Důvodem je obsazení celé šířky sběrnice

Dnes se používá typ paměti DDR (Double Data Rate), postupně se zvyšovaly frekvence a rychlost (DDR2, DDR3, DDR4, DDR5). SO-DIMM je paměť používaná pro notebooky. Větší kapacita RAM znamená plynulejší chod programů, her, ale i celého počítače. Většinou se dá snadno a poměrně levně zvětšit, i u většiny notebooků. RAM pro notebooky a RAM pro stolní PC by měla být minimálně 4 GB (pro chod náročnějších programů a většiny her 8 – 16 GB, pro pokročilou práci s grafikou 32 GB), mobily alespoň 2 GB (pro náročnější uživatele 4-6 GB).

Výrobci operačních pamětí: Corsair, Kingston, Crucial, G.Skill, Patriot, ADATA.

Dnes se používá typ paměti DDR (Double Data Rate), postupně se zvyšovaly frekvence a rychlost (DDR2, DDR3, DDR4, DDR5). SO-DIMM je paměť používaná pro notebooky. Větší kapacita RAM znamená plynulejší chod programů, her, ale i celého počítače. Většinou se dá snadno a poměrně levně zvětšit, i u většiny notebooků. RAM pro notebooky a RAM pro stolní PC by měla být minimálně 4 GB (pro chod náročnějších programů a většiny her 8 – 16 GB, pro pokročilou práci s grafikou 32 GB), mobily alespoň 2 GB (pro náročnější uživatele 4-6 GB).

Výrobci operačních pamětí: Corsair, Kingston, Crucial, G.Skill, Patriot, ADATA.

Napájecí zdroj počítače je zařízení pro přivedení elektrické energie do počítače. V počítači jsou přímo připojeny k napájení základní deska, pevné disky, aktivní chladiče, grafická karta (a případně mechaniky). Ostatním součástem je dodáváno napětí prostřednictvím základní desky. Napájení používá nucené chlazení, obvykle pomocí ventilátoru.

Výkon napájení pro počítač na domácí a kancelářské využití je v rozmezí od 400W do 500W, pro hry 500W až 800W a pro servery od 800W až do 1400W. 

Přídavné karty, grafika (typy)

Grafická karta nebo také videoadaptér je součást počítače, která se stará o grafický výstup na monitor, TV obrazovku či jinou zobrazovací jednotku. Některé grafické karty umožňují kromě výstupu i vstup, tato funkce se nazývá VIVO. Na základní desku se grafická karta připojuje obvykle přes sběrnici PCI Expres, výkonnější karty potřebují přídavné napájení ze zdroje. Spolehlivé chlazení je aktivní, nebo (pro nejvýkonnější karty do velkých skříní) vodní chlazení. Grafická karta může být i integrována na základní desce. Grafická karta je nutná součást počítače.

Výrobci: nVidia, AMD, Intel, VIA Technologies, Matrox (profesionální grafické karty)

Zvuková karta je rozšiřující karta počítače pro vstup a výstup zvukového signálu, ovládaná softwarově. Konektor růžové barvy se používá k přímému připojení mikrofonu. Signál z něj je možné také nahrávat na úložiště dat nebo ho jinak zpracovat. Většina zvukových karet má také konektory MIDI (připojení elektronického klávesového nástroje) a GamePort (připojení joysticku nebo jiného herního zařízení).

Síťová karta může být ethernetová nebo bezdrátová.

Další karty: televizní, střihové, modemy.

Externí zařízení a rozhraní

Externí zařízení jsou mimo počítačovou skříň, rozhraní se nachází na zadním panelu základní desky:

  • USB (univerzální konektor pro data, myš, klávesnici, mobil, fotoaparát, tiskárnu, ….)
  • PS/2 (myš, klávesnice)
  • FireWire (historické, data, videokamera)
  • eSATA (data)
  • COM (měřící přístroje)
  • LPT (tiskárna, skener)
  • D-SUB = VGA (grafická karta)
  • DVI (grafická karta)
  • HDMI (grafická karta)
  • konektory zvukové karty
  • LAN (síťová karta)

POJMY: bezeztrátová komprese, LAN, RAR

Bezeztrátová komprese (komprimace) - algoritmy, které dovolují přesnou zpětnou rekonstrukci komprimovaných dat (na rozdíl od ztrátové komprese, kde se to záměrně neděje). Bezeztrátová komprese se používá všude tam, kde je důležité, aby se originální data a data po dekompresi komprimovaného souboru zcela shodovala - např. komprese textů.

Ztrátové jsou například formáty JPEG, MPEG, MP3.

Bezeztrátové formáty: ZIP, 7-Zip, RAR, obrázky: GIF, PNG, audio: TTA, WMA, video: CorePNG, LCL.

LAN je lokální počítačová síť o rozsahu desítek až stovek metrů. Pro přenos dat se obvykle používá ethernetový kabel nebo wifi. Síť slouží ke snadnému sdílení prostředků (tiskárna, diskový prostor, připojení k Internetu apod.). Součástí sítě jsou tzv. síťové prvky – aktivní (switch, router, bridge, síťová karta,) a pasivní (propojovací kabel, konektory).

VLAN - rozdělení sítě na virtuální podsítě a oddělení provozu těchto podsítí.

WLAN – LAN s wifi přenosem dat (bezdrátový)

VPN – virtuální privátní síť – bezpečné propojení počítačů nebo sítí např. prostřednictvím internetu (počítače v různých lokalitách komunikují, jako kdyby byly součástí jedné sítě)

RAR je proprietární bezeztrátový kompresní algoritmus, formát souboru a zároveň název komerčního programu vyvinutého v roce 1993 pro MS-DOS ruským programátorem Jevgenijem Rošalou (Roshal ARchive). RAR a 7-Zip jsou dva nejlepší kompresní algoritmy. Ve srovnání s jinými rozšířenými kompresními algoritmy (ZIP, 7z, TAR, GZIP) umí archivy typu RAR vytvářet pouze stejnojmenný program, který se spouští z příkazového řádku, komerční program s grafickým uživatelským rozhraním WinRAR (MS Windows) a jinak pouze programy se souhlasem licensora RARu (Alexandr Rošal).

Oficiální program pro práci s formátem RAR nabízí řadu pokročilých funkcí, které jiné programy nemají (např. vícesvazkové nebo samorozbalovací archivy).

Zdrojový kód RARu je uzavřený, ale kód dekompresního algoritmu je volně disponibilní. Proto prohlížení RAR souborů a jejich dekomprimaci lze provést i v jiných programech (7-Zip, File Roller, Ark, ,Xarchiver).

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky